Pandemie COVID-19 a její dopad na nárůst domácího násilí: Co odhalila krize?
Pandemie COVID-19 zasáhla svět v roce 2020 silou, která změnila každodenní život miliard lidí. Vlády zaváděly karantény a lockdowny, omezovaly pohyb a zavíraly školy i pracoviště. Zatímco se pozornost veřejnosti upírala na boj s virem, v pozadí sílil další, méně viditelný problém: dramatický nárůst domácího násilí. Tento článek se zaměřuje na to, jak pandemie ovlivnila výskyt domácího násilí, jaké skupiny byly nejvíce ohroženy, jak reagovaly instituce a co ukazují data z Česka i světa.
Jak pandemie ovlivnila domácí násilí: zásadní změny
Pandemie vytvořila prostředí, ve kterém se riziko domácího násilí výrazně zvýšilo. Dlouhodobý pobyt v domácnosti, ekonomická nejistota, stres z pandemie a omezený přístup k podpoře vytvořily ideální podmínky pro eskalaci konfliktů. Podle dat Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) se již před pandemií setkalo s domácím násilím 1 z 5 žen v Evropě. Během lockdownů v roce 2020 však mnoho evropských států hlásilo nárůst hlášení domácího násilí o 25–30 %.
V České republice podle statistik Policie ČR stoupl počet vykázání kvůli domácímu násilí v roce 2020 oproti předchozímu roku o 15 %. Mnoho případů však zůstalo skrytých, protože oběti měly omezenou možnost vyhledat pomoc nebo komunikovat s okolím.
Nejzranitelnější skupiny během pandemie
Pandemie nezasáhla všechny stejně. Mezi nejvíce ohrožené skupiny patřily ženy, děti, senioři a osoby se zdravotním postižením. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) tvoří ženy více než 80 % obětí domácího násilí. Děti byly často svědky násilí nebo samy oběťmi, což může mít dlouhodobé psychické následky.
Seniorky a senioři čelili nejen riziku násilí, ale také izolaci a zanedbávání. Pro osoby se zdravotním postižením byly bariéry při hledání pomoci ještě vyšší – například kvůli nedostupnosti bezbariérových krizových center nebo komunikačních služeb.
Statistiky a trendy: domácí násilí před a během pandemie
Pro lepší přehled uvádíme srovnávací tabulku s daty z vybraných evropských zemí, která ukazuje, jak se změnil počet hlášení domácího násilí během prvního roku pandemie.
| Země | Počet hlášení 2019 | Počet hlášení 2020 | Meziroční nárůst (%) |
|---|---|---|---|
| Česká republika | 6 800 | 7 820 | +15% |
| Francie | 90 000 | 121 000 | +34% |
| Španělsko | 112 000 | 140 000 | +25% |
| Německo | 141 000 | 158 000 | +12% |
| Velká Británie | 180 000 | 208 000 | +16% |
Zdroj: Policejní statistiky jednotlivých států, 2021–2022
Tato čísla je třeba vnímat s vědomím, že skutečný rozsah domácího násilí je vždy vyšší než oficiální statistiky – odhaduje se, že až 60 % případů není nikdy nahlášeno.
Proč se domácí násilí během pandemie zvyšovalo?
Nárůst domácího násilí během pandemie byl způsoben kombinací několika faktorů:
1. Izolace: Lockdowny a karantény znamenaly, že oběti i pachatelé byli nuceni trávit více času společně v domácnosti, často bez možnosti úniku. 2. Stres a nejistota: Ztráta zaměstnání, finanční problémy a strach z nemoci zvyšovaly napětí v domácnostech. 3. Omezený přístup k podpoře: Mnoho krizových center muselo omezit provoz nebo přejít na distanční formu pomoci. Školy a školky jako přirozené „hlídače“ dětského násilí byly zavřené. 4. Snížená kontrola okolí: Omezený kontakt s rodinou, přáteli a kolegy znamenal, že násilí zůstávalo častěji skryté.Podle výzkumu organizace Amnesty International se během prvních měsíců pandemie zvýšil v některých regionech Evropy počet tísňových volání na linky pomoci až o 60 %.
Jak reagovaly instituce a organizace na novou situaci?
Pandemie přiměla státy i neziskové organizace hledat nové způsoby, jak podpořit oběti domácího násilí. Některé země spustily speciální kampaně, například francouzská iniciativa "Mask 19", kdy oběti mohly požádat o pomoc v lékárnách pod tímto kódem.
V České republice posílily krizové linky svou kapacitu a některé organizace, například Bílý kruh bezpečí, začaly nabízet online chaty a e-mailové poradenství. V některých městech se rozšířily tzv. bezpečné prostory – například v lékárnách nebo supermarketech, kde mohly oběti diskrétně požádat o pomoc.
Nicméně, podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, bylo v roce 2020 v provozu pouze 39 azylových domů pro oběti domácího násilí, což zdaleka nepostačuje skutečné poptávce. Kapacita těchto zařízení byla často naplněna už v polovině roku.
Dlouhodobé důsledky pandemie na domácí násilí
Dopady pandemie na domácí násilí budou patrné ještě dlouho po jejím skončení. Experti varují, že psychické i fyzické následky u obětí mohou přetrvávat roky. U dětí, které byly svědky nebo oběťmi násilí, hrozí vyšší riziko problémů s duševním zdravím, poruch učení i budoucí agrese.
Zároveň se ukázalo, že systém podpory obětí domácího násilí je v mnoha zemích podfinancovaný a nepřipravený na krizové situace. WHO upozorňuje, že investice do prevence a služeb pro oběti jsou zásadní nejen pro zvládání krizí, ale i pro dlouhodobé snižování výskytu domácího násilí.
Shrnutí: co dál v boji proti domácímu násilí po pandemii
Pandemie COVID-19 odhalila a umocnila problém domácího násilí v celé společnosti. Nárůst případů, omezené možnosti pomoci a vyčerpané kapacity krizových služeb ukázaly, že domácí násilí je závažný a systémový problém. Důležitou roli hrají investice do prevence, vzdělávání veřejnosti i dostupnosti specializovaných služeb.
Je klíčové, aby státy i společnosti z pandemické zkušenosti vyvodily důsledky: posílily ochranu obětí, zlepšily dostupnost krizové pomoci a podporovaly dlouhodobé programy prevence. Jen tak lze čelit tomuto „tichému“ problému, který pandemie COVID-19 na čas postavila do středu pozornosti.
